Igelitové tašky už nemusí být to, co bývaly
Místo plastu, který svou životností hravě přečká život člověka, se objevují plasty, které se po určité době samy rozloží. V nedávné době se v médiích objevily informace o plastech na bázi rostlinných škrobů, dnes byl v Praze představen konkurenční materiál, oxo-biodegradabilní plast.
Igelitová taška z polyetylenu s aditivem d2w, které vyvinula Symphony Environmental, se podle množství aditiva dříve nebo později rozloží. Doba trvanlivosti takto upraveného plastu může být podle potřeb odběratele od dvou měsíců až do šesti let. Rozklad je započat chemickou oxidací, která rozpojí vazbu uhlík-uhlík. Pak již nic nebrání tomu, aby bakterie a mikroorganismy plast zcela rozložili. Rozklad, jehož výsledkem je voda a oxid uhličitý, se urychluje teplem, UV zářením či mechanickým zatížením. Kvůli tomu, že rozklad začíná oxidací, se tyto plasty označují jako oxo-rozložitelné plasty, respektive oxo-biodegradabilní či oxo-biorozložitelné. Tím se liší od již zmiňovaných plastů na bázi rostlinných škrobů, které se rozkládají jen za přispění mikroorganismů a bakterií a mohou tedy být označovány jako biodegradabilní.
Tyto dva druhy plastů se liší ještě v jedné věci: polyetylen s aditivem d2w není paropropustný, což je vlastnost plastů na bázi škrobu. Paropropustnost je vhodná například pro separovaný sběr bioodpadu - bioodpad se v pytlíku zbavuje vlhkosti, čímž nedochází k hnití a zároveň se snižuje objem odpadu. Bioodpad se pak i se sáčkem vyhodí na kompost, kde beze zbytku zetlí.
Polyetylen s aditivem se spíše hodí jako nákupní taška nebo sáček, jak je ostatně využíván v mnoha zemích světa. Mezi velké prodejní řetězce, které je používají, patří v zemi vzniku například Tesco, Co-op či Safeway. Plast se dá ovšem využít i k výrobě příborů, kelímků či jiných výrobků a obalů. Podle Kalra Blocha by do roka mohl zkončit výzkum degradabilních plastů, které by nahradily pet lahve.
"Oxo-biodegradabilní plast je navíc plně recyklovatelný," řekl Ondřej Bačík, externí spolupracovník Ecoplasticu. "Můžete jej jednoduše vyhodit do separovaného sběru. Při následném zpracování se polymerací z našeho plastu stane zase obyčejný polyetylen." Podle Bačíka se tak nemůže stát, že by se například plastová lavička z recyklovaného plastu začala časem rozkládat. "Když se oxo-biodegradabilní plast dostane na skládku, tak se za čas zcela rozloží, aniž by vznikly nějaké škodlivé látky." Stejně tak se plast rozloží, když se dostane do volné přírody, ale to by se podle Bačíka stávat nemělo. "Doufám, že lidé jsou už natolik uvědomělí, že nebudou těmito plasty znečištovat prostředí jenom proto, že se tam časem rozloží," dodal Bačík.
Obalové materiály z degradabilního polyetylenu ponesou klasické označení obalu - trojúhelník z šipek s číselným či písmenným kódem plastu. Navíc ponesou nápis, že se jedná o oxo-biodegradabilní materiál. Na obalech by se také měla vyskytovat informace o čase, kdy se má začít degradace plastu.
Kromě obalových materiálů z degradabilního polyetylenu jsou k mání i vodou rozpustné pytle z plastifikovaného polyvinyl alkoholu, který je také oxo-biodegradabilní. Tyto pytle jsou určeny zejména pro riziková pracoviště. Například je lze vhodně využít ve zdravotnictví - infikované prádlo a povlečení se do nich prostě zabalí a i s pytlem se vloží do pračky. Pytel se ve vodě při 40 °C rozpustí. Riziko přenosu nemocí na nemocniční personál se tak omezí na minimum.
zdroj www.ekolist.cz